Báseň s názvem "VŠCHT"

Jednou takhle o chemii,
když jsem měla dlouhou chvíli,
podívám se po třídě,
pot mě z toho polije!
Zadumané bledé tváře
raději by do polštáře
si hlavu svou položili
na chemii se vykadili.
Tuha škrábe po papíře,
hlavy máme jako díže,
prázdné, duté, vyprahlé,
tohle není zábavné!
Od katedry srší hněv.
Ty! Že neznáš odpověď?!

Ne, nesnažím se tu snad prosadit jako básnířka. Neříkám, že ta báseň má nějakou uměleckou hodnotu. Je to jen taková moje vzpomínka na opravdu šílené hodiny chemie u nás na gymplu. Obvzláště, když nám byl rozdán, samozřejmě jednoduchý, test z chemie - krom toho, že jsem neporozuměla ani jediné otázce - mne zaujala hlavička na testovém papíře a to VŠCHT. Nikoho, včetně mne, nepotěšilo, že máme mít znalosti akademika, a tak jsem se snažila zabavit během té půl hodinky volného času, který mi díky neznalosti nastal. A vzniklo tohle. nemusíte nkterak hodnotit, je možné, že vám to přijde trapné a dětinské, já si jí sem chci přidat, abych nezapomněla. Tak jí prosím tady alespoň tolerujte. Děkuji. :)

Praha? Praha!

Moje dlouhé pracovní prázdniny už končí...v úterý se stěhuju. Skříň mám již vyklizenou a rozdělou na komínky - "Praha" a "Nechám na kydání hnoje". Přeháním, já vím, doopravdy mám to svoje malé městečko ráda, každý si vidí do talíře, všichni se znají jménem a každý průser je hned znát (jednou tady klucí ukradli traktor)...a to je přece fajn. Jsem zvědavá na ruch velkoměsta, na to, jestli na mě bude na první pohled vidět, že mi čouhá sláma z bot, jestli se neztratím ve všech těch uličkách a jestli jsem vůbec holka do velkýho města. Jsem zvědavá, bojím se...sama ještě doted' netuším, kde budu bydlet (snad se nepřipojim k pánům podmosťákům) ráda bych později zhodnotila a trochu zrekapitulovala svůj život v malém městečku a následné matičce Praze, ta uvidíme jak se tam chytnu.

 Kupte si za dvacku jogurt o velikosti golfového míčku a dají vám k němu jako překvapení Micku :)

 Dajchmanský botky...námořnický styl...daleko v nich neujdete, ale když ony jsou tak hezké! :D

Kvák

Je večer (4.9.2012), tma a já projíždím všechny své oblíbené blogy...je září, což je symbolem nových kolekcí a nového nakupování zásob všeho možného...sama jsem včera utratila nějakou část ze svého výdělku...samozřejmě neoplývám obří sumou peněz a tak vám chci ukázat, že i za málo peněz se dá pořídit hodně muziky... xoxo :)

 Brýle - starý, dobrý a né vždy tak kvalitní jak bysme chtěli - New Yorker (se slevou asi 80,-)

 Šaty, co mám na sobě, jsou z chorvatského příspěvku.

 Kočičácký prstýnek se kterým se z vás stanou kočky - není z Asosu, ale z kamenného Gatu (asi 50,-)

 Trochu nostalgie a naivity aneb já nejen, že věřím na víly, ale i na žábu a její povinnost se proměnit v nádherného prince...opět Gate (opět asi 50,-)

 Srdíčkové naušnice stále Gate - jen v těch můžete poslouchat milostná vyznání (v mém případě asi jen v mé hlavě :D) v balíčku byla tato srdíčka i ve stříbrné a béžové - stříbrné jsem věnovala své mamce (balíček asi 60,-)

Kititi mititi botiti - díky jedné šikovné vietnamce od nás - a nebuďte povrchní všichni tam někdy nakupovali a když ne, tak jsou to snobáci. (200,-)

MFF

Konečně září, pro mnohé chvíle, kdy zasednou do lavic, pro mě začátek prázdnin. Během července a s rpna jsem se totiž snažila obohatit, abych měla na budoucí vzdělání a tak jsem pracovala jako servírka plus holka pro všechno v jedné restauraci. O tom ale až jindy. Nyní snad bude i víc času na přidávání příspěvků, ale ted' bych chtěla dohnat čas a tak zde pár snímků z již dávno proběhlého MFF v Karlových Varech.

Jen tak dodatečně...byli jste tam? Navštívili jste nějaký film? Já ano - jmenoval se "Neodcházej" aneb příběh o scházení a rozcházení homosexuálního pár - když jsem se snažila na film udělat vlastní názor (ignorovala jsem fakt, že jsem během promítání asi na 15 minut usla) bylo to buď za a) děsné ptákovina o ničem nebo za b) velice promyšlený film, ve kterém bylo nejdůležitější zaměřit se na ty nepatrné nuance a číst mezi řádky...ať tak, či tak byla jsem ráda, že jsem vůbec nějaký film navštívila, tak si kritiku nechám pro sebe.

Tohle není o letadélku Káněti, ale vyfotit jsem to musela...tak blízko jsem mu ještě nebyla (nepočítám zoo a jejich klece)