Day No.1

Mám za sebou svůj první trénink pod vedením. Musím říct, že to stálo za to. Než jsem dorazila na místo činu měla jsem smíšené pocity. Na jednu stranu jsem se těšila a měla radost, že jsem se odhodlala k prvnímu kroku, na druhou stranu jsem se bála, jestli se neztrapním, jestli vše zvládnu, jak moc neschopná budu, popřípadě jestli se nerozbrečím, že to moc bolí - ano i tohle mě napadalo. :D

Tak jsem přišla, založila permici, převlíkla a vyrazila na plac. Stále se strachem. Nebudu Vám lhát, strach se zvětšil ještě víc, když jsem si stoupla před zrcadlo a viděla vše, co vám domácí zrcadlo neukáže (je to mrcha jedna tajnůstkářská) a že toho nebylo málo a navíc to nebylo nic pěkného. Mám pocit, že jsem se zapsala na poslední chvíli než bych si mohla vytvořit přezdívku "Kulihrášek".

Tak jsme tedy začali. Na trenéra Jaroslava Mojžíše si nemůžu absolutně stěžovat. Je milý, se vším poradí, vysvětlí a snaží se vám ukázat, že vše jde, když se chce. Začali jsme rozehřátím. Kdo cvičil podle Jillian ví, že skákání panáka je na to nejvhodnější. Od příště akorát přijdu o deset minut dřív, abych se stihla rozehřát na orbitreku. Následně začalo posilování břicha a nohou hlavně s vlastní vahou. Využila jsem snad jen jediný posilovací stroj. Při některých cvicích jsem vážně málem vypustila duši, ale stálo to za to. Po hodině posilování jsem již sama (ovšem na radu) zabrousila do cardio zony a dala si 40 minut na orbitreku. Trenér nechtěl zapojit rotoped, jelikož člověk prý už tak celou dobu sedí, ať už ve škole nebo v práci, tak abych se pořádně hýbala. Nemám nic proti :).

Zrovna teď sedím doma, píšu článek a vše mě bolí. V posilovně je prý pravidlo, co bolí, to funguje. Nejsem si jistá, jestli tohle pravidlo využiji, až mi spadne činka na nohu. :D V tom případě je vše, jak má být. Jsem jinak moc nadšená, že jsem se konečně rozhodla tu svojí zadní část zvednout ze židle a začít něco dělat. Už stačí jen tvrdě makat a trpělivě čekat na nějaké výsledky.

Potu zdar :)

Malá poznámka: Máte taky zkušenosti s tím, že ve fitku to snad každému sluší, kromě Vás? Ze mě lil pot (s dovolením) jak z vola, byla jsem červená až na patách a ne kvůli tomu, že bych se styděla a o celkovém vzhledu hejkala z bažin s jednou plící snad ani mluvit nemusím. Pak tam přijde krásná, štíhlá, stylová slečinka, odcvičí si něco, co bych snad nedala ani ve snu a vypadá furt stejně!!! Jaká to nespravedlnost. Ale na druhou stranu, pokud vypadáte po cvičení roztomile, prý jste necvičili pořádně - takže mám pět hvězdiček z pěti. :)

O5 Z5

Dlouhá odmlka zase nastala...asi jako vždy, když si založím nějaký blog a že jsem jich pár za svůj život už měla. :D Můj problém je, že u ničeho moc dlouho nevydržím. Pro vše se sice rychle nadchnu, ale málokterá věc si mě opravdu udrží.

Krom psaní na blog, u kterého nevydržím, je to taky sport a zdravá výživa. Vždycky, když večer nemůžu usnout, prohlížím si blogy holek, co zdravě cvičí, jí, pijou, žijou a snad i dýchají. Moc je obdivuji. To, že u nich každou chvíli vidíte dortík a vysedávání v kavárně a na smetanových těstovinách a ani jeden špek navíc nebudu ani komentovat, jelikož to nechápu :D Vždycky když se kouknu na fotky těch krásných a zdravých jídel, roztomilých oblečků na cvičení a těch workoutů, co za den odcvičili, padne na mne hanba, že jsem líné prasátko a místo toho, abych si dala trochu do těla radši sedím na zadku a koukám, jak se morduje někdo jiný. Jenže taky za to dostává svou odměnu. Fotky krásných postav, štíhlých nohou a šťastných obličejů stojí za to. Vždy jsem měla pár záchvěvů, kdy jsem nějakou chvíli cvičila, jedla zdravě atd. Když jsem na koleji není problém si určit, co sníte, kdy to sníte a jak to sníte. Doma je to těžší a tím vždy moje zkoušky o lepší život končily. Maminčiny buchty, babiččiny koláče a svíčková (jen se třemi) udělaly své. Navíc jsem potom začala depkařit a místo toho, abych si řekla, "holka, tak tohle si nevychytala, ale teď už zase zdravěji a nebudeme se k tomuhle vracet" se prostě začnu futrovat vším, co je po ruce. Stejně když už jsem porušila, musím se potrestat tou čokoládou ještě víc.

Ale jednou to prostě dojde k určité hranici a řeknete si dost.

A proto jsem si domluvila schůzku s osobním trenérem Jaroslavem Mojžíšem. Moc sympatický hoch (ještě k tomu fešák :D ). Minulý týden jsem se s ním viděla poprvé. Popovídali jsme si o tom, jaké jsou moje představy a očekávání. Samozřejmě zhubnout, zpevnit a vyrýsovat. :D Popsala jsem mu svůj jídelníček za jeden den, aby si udělal představu, jak špatné to se mnou je. Kupodivu jsem byla vcelku pochválena, měla jsem zrovna svůj zdravý den :D a domluvili jsme si další schůzku, kdy už začneme tréninkem. A ta je zítra. Držte mi palce :).