Tanyny tanyny

Byla jsem na plese. Bohužel ne v opeře, ale jen na maturitním v Plzni. I přesto jsem si ho mnohonásobně užila.

- V jednu chvíli jsem měla parket jen pro sebe - takový ten první taneční pár, který se osmělí - nejvíce ponižují a zároveň vtipná věc, co se mi kdy stala. Pokud jste mě tam viděli - omlouvám se. :D
- Jezdila jsem na motokárách. Poprvé jsem byla v Plzni přes noc a after party byla v klubu Papírárna. Dříve továrna na papír (to jistě nikdo nečekal) a dnes klub spojený s halou, kde si asi na deset minut (bohatě to stačí) pujčíte motokáru a jezdíte a jezdíte a jezdíte než Vám upadnou ruce, protože ty volanty jdou otáčet - píp - těžce.
- Vyhrála jsem porcelánovou sadu s jelenem. Teď už se prý můžu vdávat, ale to bych jí raději rozbila. :D

Zde přidávám fotku pouze vlasů, protože na ty jsem extra hrdá. Do teď jsem totiž žila v domnění, že si zvládnu udělat jen culík.

Transmission

Byla jsme na Transmission 2013 - The spiritual gateway.
Neříkám, že si tento styl hudby pouštím každý den, ale když jsem byla mladší dostal se do mého podvědomí a řekněme, že si tam svoje místečko vybudoval. Musím uznat, že alespoň jednou za život by si tento celovečerní maraton tance měl zkusit každý. Když né Transmission, tak alespoň Senzation - white party.
Začátek byl kolem 21:00 a konec kolem šesté hodiny ranní, držáci samozřejmě mohli ještě after party, která už bohužel nevím kde se konala.

Zde účinkující. Hvězdou večera byl Markus Schulz, který jako vždy vyhazoval svá sluchátka a já je nechytila :D Ovšem podle mě nejlepší byli W&W.

Název "The spiritual gateway" není jen náhodný. před každým DJem proběhlo několika minutové video a laser show. Pokaždé byla jiná a s postupem noci se prokousávala hlouběji do našeho vědomí, podvědomí a nevědomí - Sigmund Freud by měl radost. 

Foťák jsem si nebrala, takže bohužel jen mobilní kvalitka.

Fotka z oficiální FB stránky. Zde už vidíte, že to stálo za to. :)

Lístek byl kupovaný v květnu 2012 - díky tomu jsme měli nejnižší cenu. 

Mr.S and Mc J

Uplynulo už víc než dost času, co jsem se tady objevila naposled. Neustále na to myslím, ale zaneprázdněnost je silnější než já...a to mám přitom tolik nápadů na články.

Holt začnu od začátku, co se vše stalo, nestalo, stalo a nemuselo se stát a naopak.

Aneb byly Vánoce.

Dlooouho vysněný, dlouho očuchávaný. A konečně můj.  

Zlato - bronzová dekorejšn.

K tomuhle nemusím nic dodávat. Budu jen ráda, že s jídle nesežeru i to nádobí. :D

 Myslím si, že recenze k tomuto hřebenu je naprosto zbytečná. Je úžasný! 

Zajímavá knížka, která Vám má naznačit, že nic se nemá brát zas tak vážně a rozhodně ne móda. Je to hra. Je to zábava. Stačí zůstat svá a respektovat samu sebe. Váš styl, Vaši postavu. Protože je zbytečné vypadat jako ta modelka na fotce. Přece nechcete vypadat jako někdo jiný, když přímo v zrcadle máte originál. Alespoň tak jsem to pochopila já.