sobota 23. dubna 2011

Důvěřuj, ale prověřuj - staré, ale moudré

Můj první příspěvek.

Nevím jestli jím někoho zaujmu. Nevím jestli někoho chci zaujmout...

Je mi čerstvých 18 let (od středy 20.dubna) ale zatím mě to nijak nepotěšilo. Tento blog si chci vést jako svůj deník, protože v okolním světě se setkávám s velkým nepochopením a někde se člověk prostě musí vypsat. Snad se časem můj blog zlepší a bude vypadat mnohem lépe než teď. Zatím tu mám jen navolenou přednastavenou šablonu a víc po mě nemůžete chtít. Komu to vlastně říkám? Hahaha

Dospívání je složitá věc a já nevím jestli se mi to daří dobře. Možná, že kdybych neměla splín nezačnu tohle ani psát. Nedávno jsem se rozešla se svým přítelem. Respektive se on rozešel se mnou. Vím jaké mám chyby. On jich měl taky spoustu. Pořád jsme ale byli přátelé. Psali si a já si asi furt myslela, že se za nějakou dobu rozmyslí a uvědomí si tu chybu. Nestalo se tak. Jak překvapující. Navíc jsem se včera na oslavě svých narozenin dozvěděla (přímo od něj), že se mu nějaký vztah rýsuje. Být to někdo cizí nebo mě né tolik známý tak to se zaťatýma zubama přežiju a za nějaký čas se prostě z toho dostanu. Jaké překvapeni ale nenastalo, když mi bylo řečeno, že ta slibná nová známost je moje kamarádka.

Ještě v době, když jsem s ním chodila si s ní psal. Já jsme žárlila a říkala, ať přestane, že mi to vadí. on se oháněl, že je to kamarádka, že si jen píše a další plky. Nakonec jsem mu věřila. A co z toho člověk má. Jen zlomený srdce a chuť jen furt bulet.

Tohle bude asi konec mého příspěvku. Další stěžování zase příště.